VÝZNAM KŘTU

Na příklad:
- "Tím jsem se prý stal křesťanem."
- "Prý to znamenalo smytí dědičného hříchu."
- "Rodiče říkali, že mým pokřtěním vyjádřili svoji víru a závazek, že mě budou vychovávat křesťansky."
- "Vlastně ani nevím, co to znamenalo. Pro mě nic, protože si na to nepamatuji..."

V biblických záznamech a v současné praxi se celkem běžně setkáváme i s jinými významy nebo druhy křtu, než je Ježíšem ustanovené ponoření do Jeho jména, určené pro lidi, kteří se rozhodli Ho následovat.
Rozhodující je tedy význam či duchovní obsah absolvovaného křtu.

Pozorně si všimni, jak jednal apoštol Pavel:

Skutky apoštolů 19:1-5
(1) Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam nalezl nějaké učedníky. (2) Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?" Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý." (3) Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: „Janovým křtem." (4) Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše." (5) Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.

Ti lidé jsou zde nazváni "učedníky". Zajímavé je, že apoštol Pavel se nespokojil s jejich všeobecným označením, ale věnoval docela velkou pozornost dalším otázkám. Např. jací jsou učedníci, nebo čí jsou učedníci.
Když se Pavel dotýká otázky křtu, kterým prošli, velmi se zajímá o jeho konkrétní VÝZNAM. Jakmile u těchto lidí, kteří se nazývají učedníci, shledává, že byli pokřtěni jinak, než jak ustanovil Ježíš, neváhá jim celou věc s laskavostí náležitě vysvětlit. A následně - po jejich souhlasu - přistupuje k novému ponoření těchto lidí do jména Pána Ježíše, protože jejich předchozí křest byl o něčem jiném.

Někdo by právem řekl, že apoštol Pavel tyhle lidi "překřtil". Ano, Pavel to udělal proto, že jejich předchozí pokřtění mělo jiný duchovní význam, než jak to určil Pán Ježíš. (Z celkového pohledu na tento kratičký příběh se zdá, že tito lidé vlastně předtím ještě nevěřili v Ježíše jako v Zachránce a Pána, takže až na Pavlovo vysvětlující slovo se na místě obrátili a hned byli pokřtěni. Proto je někdy užitečné požádat o vyprávění, jak se to stalo, že náš zájemce o křest přijal Pána Ježíše do svého života.)

V praxi nepokládáme za rozhodující, kdo konkrétně daný křest vykonal; jestli to byl někdo z buněk nebo z jiného evangelikálního prostředí (baptista, někdo z Církve bratrské nebo z Křesťanských sborů či odjinud). Rozhodující je význam - duchovní obsah vykonaného křtu. Věcnější vysvětlení o významu křtu se většinou poskytuje při tak zvaných "přípravkách na křest".

Někdy hodně prozradí "křestní formule", a tak se ptám: "Co při tom křtu říkali?" Pokud bylo řečeno něco podstatně jiného než “Křtím Tě ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého“, je na místě přemýšlet, zda šlo o křest, který ustanovil Ježíš (Matouš 28:18-20).

ZPŮSOB KŘTU

Určité rozpaky vyvolává někdy způsob křtu dospělých lidí. Některá církevní společenství sice shodně vnímají duchovní význam křtu, ale vykonávají jej pouze pokropením. Přitom si uchovávají přesvědčení, že pro symboliku daného duchovního obsahu je to dostačující.

Pokud se do buňkových společenství chce připojit obrácený následovník Pána Ježíše pokřtěný se stejným duchovním významem, ale odlišeným tímto způsobem, ponecháváme na něm samotném, jak bude svůj křest provedený tímto způsobem vnímat. Někteří, kdo byli pouze pokropeni, po určité době došli k pochybnosti, jestli to bylo úplné či dostatečné. Když si znovu pročetli příslušné texty Božího slova - Bible, někteří se rozhodli svoji oddanost Pánu Ježíši stvrdit ponořením. Nešlo o překřtívání z důvodu jiného významu křtu, ale pouze o přiléhavější formu.

Na druhé straně jsme se setkali s lidmi, kteří byli přesvědčeni, že křest pokropením je pro ně dostačující, pokud byl vykonán na základě vědomé víry, na vlastní přání a ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Z rozhovorů s takovými bratry a sestrami jsme nabyli dojmu, že bychom zpochybnili jejich oddanost Pánu Ježíši či bořili jejich víru, kdybychom jejich křest vykonaný s vyznáním Pána Ježíše neuznali, jen proto, že nebyl vykonán způsobem, který vidíme jako biblicky správný; a tak jsme po vzájemném vysvětlení více nenaléhali...